Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco o mně Bohuslav Potůček

beze-jmena.jpg

Vážení přátelé, milovníci drobného zvířectva. Srdečně vás vítám na našich stránkách. Dovolte mi abych se vám představil. Jmenuji se Bohuslav Potůček, narodil jsem se v roce 1976 v Podbořanech a od svého narození bydlím v obci lépe řečeno dnes už malém městečku Mašťov které se nachází na úpatí Doupovských hor blíže městu Kadaň. V dnešní době jsem členem ZO ČSCH Podbořany.

Od svého mládí jsem se tak nějak motal kolem holubů, králíků, slepic různých druhů kachen. Také prasata nebyli žádnou vyjímkou. Za to vše vděčím hlavně svému strýci který byl a doposud je chovatelem s velkým srdcem. Je pravdou že jsem neměl jako malý klučina moc šancí se prosadit, protože veškerá chovatelská zařízení byla v moci mého strýce a tak jsem vše sledoval tak nějak z povzdálí. Až v době kdy se strýc odstěhoval se mi otevřeli neskonalé možnosti. Zůstali mi tady po něm králíkárny ale i krásně položený komorový holubník a v něm mi strýc ponechal zhruba 6-7 párů českých staváků v různých barvách i kresbách. Dalo by se říci že to byl takový koktejl.

Postupem času se mi dařilo přecházet na jednu barvu a tou byla modrá. Nebylo proto překvapením že jsem dal brzy do hromady slušný chov čs.modrých sedlatých a až ze Seredě na Slovensku jsem si nechal poslat krásné 2 páry modrých bělopruhých. V době kdy se mi začalo dařit a své holouby jsem slušně množil mě navštívila kuna a bylo po holubaření. V tu dobu jsem si prožil velké zklamání, ale zhruba po půl roce jsem navštívil strýce a ten mi dal zbytek svých staváků (přešel k velkým voláčům) a já začal s chovem od začátku. Choval jsem holubi zhruba do svých 16let a pak přišla odmlka. K holubaření jsem se vrátil po základní vojenské službě a po dlouhém přemýšlení, zvažování a hledání v inzercích v časopisu chovatel jsem se rozhodl pro české staváky červené sedlaté. To se psal rok 1996.Své první dva páry jsem získal od př.Bláhy z Frýdlantu v Čechách. Nikdy na ně nezapomenu! Ani na onoho chovatele. Proč červené sedlaté? Jednoduše tady v okolí nebyli a mě vždy lákali nové výzvi. V mých začátcích mi nejvíce pomohli již zmiňovaný př.Bláha a dále chovatelé př.Hönig, př.Kosina, př.Lavička a něco jsem získal od př.Hanuše, př.Dvořáka, př.Dvořáčka a př.Nachtigala. Zejména holubi od př.Bláhy, př.Höniga, př.Kosiny a př.Nachtigala byli už tenkrát na velmi dobré úrovni. To už se ale psal rok 1997 a holubi se mi podařilo přivézt s kamarádem Zdeňkem Laštovkou ze speciální výstavy v Kolíně - Štítarech. A že jich bylo! Přivezli jsme cirka 30ks. U chovu jsem zůstal pouhých 5let, z důvodu pracovního vytížení jsem si musel dát nucenou pauzu a s chovem přestat. Nemohl jsem holubům dávat péči jakou potřebovali, má práce zejména v letních měsících vyžadovala hodně času. Do dnes toho velmi lituji! A né jen já! V roce 2003 jsem si vyzkoušel Hanácké a Pomořanské voláče. Pro modré Pomořany jsem byl v Horní Stropnici 40 km za Č.Budějovicema u př.Mikeše. Vynikající pán, s příjemným vystupováním a velmi hodný se srdcem na dlani. Ovšem velké voláče jsem choval pouze do roku 2005.

Láskou a poznáním jsem prahnul zpátky po našem středním voláči, českém stavákovi červeném sedlatém. Nadále u mě přetrvávala slabost pro tuto vyjímečnou  barvu. Po krátkém sezení a debatování s kamarádem Zdeňkem Laštovkou jsem dospěl k názoru že už mi nic nebrání k návratu do chovatelského kolotoče a tak jsem si pořídil v roce 2009 znova 4 páry těchto krásných holoubků. Tento kráte jsem to ale mněl o poznání snadnější! Zdeněk L., který patří mezi přední chovatele tohoto překrásného plemene a barevného rázu mi vyšel absolutně stříc a vypomohl mi kvalitními holubi do mé obnovené premiéry s červenými sedlatými.

U holubů obdivuji  jejich velikost a překrásný lesk, který je pro českého staváka červeného sedlatého typický. Pravdou je a to podotýkám, že né u každého chovatele! Víme o tom své. Je to náročné a chov je přímo nevyzpytatelný. Ale krásný a promě osobně přínosný v mém osobním i chovatelském životě. Nevěříte? Vyzkoušejte a uvidíte.

Také chovám krásné králičí plemeno, České strakáče modré a černé. Perlu a klenot, našich králíkáren. Je pravdou že tady v našich končinách na severu čech je to posledních pár let s tímto plemenem na šťíru a tak není divu že se člověk musí vydat do větších dálek, aby něco vůbec získal. Ale důležité je, že je ještě kam jezdit pro tohoto krasavce a že lidé, vůbec mají zájem cokoli ještě chovat a utvrzovat se v něčem čemu dnešní mládež, neklade vůbec žádnou váhu! Jsem rád za ty co vydrželi a dodnes drží a chovají ať holubi, králíky nebo cokoli z čeho má obyčejný milovník zvířat radost, potěšení ale i užitek. Není nic hezčího, než - li krásně kreslené holoubě, nebo králíče a setkávání se s přáteli na různých výstavách a více či méně vrcholných akcích. Myslím si, že nás chovatele spojuje né jen chov, ale hlavně přátelství které mezi sebou máme a které nás ještě více ztmeluje a zoceluje. Važme si toho a užívejme si tu krásu. Chovatelství!

                   K ZO ČSCH Podbořany

V roce 2010 jsem vstoupil do ZO Podbořany, již v 90 letech jsem byl krátce členem ZO Kadaň (1997 -2001) která ale fyzicky zanikla, tedy resp. jsme přišli o chovatelský areál. V Podbořanech jsme se zapsali společně se synem. Byl jsem řadovým členem ale v roce 2014 jsem se stal jednatelem této ZO a od té doby se snažím o její lepší chod, organizování. Zdálo se mi, že vázne především vzájemná komunikace členů a také, že nefunguje vůbec zpětná vazba mezi členy. K 1.4.2017 máme v ZO pevných 27 členů, ovšem hned 8 z nich je bez chovů, což není dobrá vizitka, ale to nejsme sami. Je pravdou, že se mi nedaří asi absolutně všechny uspokojit, ale práce s lidmi není jednoduchá.

Navíc je to o několika generacích a především starších členech. I přes některé věci, které se ne zrovna povedli to vnímám tak, že máme dobrou partu, partu pár lidí, kteří jsou schopní udělat maximum pro lepší zítřky naší ZO. Problémy se vyskytují zejména kolem výstav, kdy spousta těch v mém věku, tedy střední generace má směny a je problém uvolnit se na pomoc při organizaci výstav, ale i brigád které je potřeba začít dělat. V tomto mají starší členové pravdu a je potřeba za to vzít.

Pravdou je, že většina členské základny nebydlí v místě bydliště a dojíždí za prací na druhou stranu od Podbořan, ale ten čas je potřeba si najít.Jen tak budeme mít i do budoucna co nabídnout návštěvníkům a především vystavovatelům na našich výstavách, resp. zlepšením exposic bychom mohli přilákat více vystavovatelů a zájemců o zhlédnutí výstavy. Aspoň to tak to vnímám. Zda správně či nikoli ať posoudí jiní.!

 

beze-jmena.jpg