Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život s chebskou strakou

22. 1. 2015

Život s doposud nezařazeným plemenem Chebskou strakou na  severozápadě čech.

Psal se rok 2011 a já se nechávám strhnout na diskusi ifauny kolegou ze SR Danem Stančiakem k chovu plemene chebská straka. Náš vzájemný rozbor určitých plemen byl na oko dost jiskřivý ale mně to našláplo a začal jsem hledat. Věděl jsem o jakého jde holuba díky fotce která byla otisknutá v časopise chovatel začátkem toho roku a také díky knize Český stavák a jeho příbuzní ve které jsou ilustrační fotky od již zesnulého př.R.Damma (SRN)  a krátké představení na třech stránkách. Díky této diskuzi kterou četl můj kamarád Josef Zeman se vše začalo obracet velmi rychle k lepšímu. Jelikož Pepík mněl v té době straky už dva roky a zaznamenal toto naše až nešťastné počínaní s Danem na fauně tak mu nedalo mně oslovit. Danovi mohu dnes zpětně poděkovat!

Slovo dalo slovo a brzy jsem měl telefonický kontakt od Pepy na syna pana Formánka. Během chvíle jsme se spolu a s  jeho tatínkem dohodly na termínu naší návštěvy. Stalo se tak 11.9.2011 a já s manželkou a syny  jsem se vydal směr Habartov do nejzápadnější části naší malé zemičky. Nikdy nezapomenu nato když jsem dorazil na místo a za oknem viděl velmi mladého výletka a koukal jsem nato jako bych nemohl uvěřit. První dojem byl takový že jsem si říkal proco že jsem se to vůbec vydal. Opravdu, byl jsem poměrně vyjukanej a nechápal to. V tu dobu už jsem ale stál před komoráčkem ze staré marintgotky a vítal nás př.Formánek ml.. S tím že pro tatínka dojde. Moje manželka asi chvíli nevěděla o co běží když musela sledovat můj pohled ale pak to přišlo.navsteva-p.formanka-11.9.2011-004.jpg

Syn Martin (holubář) stál na schůdkách marintgotky a upřeně koukal do vnitra místnosti. Začal na mně pořvávat jak pominutej abych se rychle šel podívat. Nestydím se to tady říci že jsem měl smíšené pocity a jak se blížím ke schůdkům, říkám Martinovi.Pro tohle jsme sem jeli? Hned mi odvětil, tati to musíš vidět. A opravdu. Když jsem vyšlápl na poslední schůdek a upřel zrak dovnitř holubníku bylo hotovo. V tu chvíli jsem si už nedokázal představit že bych přijel byť jen bez páru chebských strak. Byla to neskutečná přehlídka barev, vlastně každá straka byla originál. Ale to, co tito holubi předváděli za neustálého mlácení křídel bylo a je dodnes nepopsatelné! To bylo jak orchestr  a stále to sílilo.

Zhruba za 15min. dorazil usměvavý pán, ano byl to pan Formánek se svým synem a velmi mile nás přijal. Po vzájemném představení a podání si ruky nás bral ihned na holubník. Z námi plánované půl hodinové návštěvy se stala návštěva 3,5hodinová. Jak říká moje drahá polovička ,,KLASIKA“ .. když se vydám po holubech. Já a syn už jsme spřádali plány kolik že dovezeme holubů v ten den a najednou pan Formánek otevřel výlet a to co jsme poté s klukem viděli na vlastní oči je věc na kterou nikdy nezapomeneme. Tedy aspoň já určitě né. Holubi na jeho vyzvání vypálily neskutečným způsobem dolů koridorem a předvedli nám to co jsem do té doby za poslední roky nikde neviděl. V celém hejně se vydali směrem dolů k selnici a pořád za sylného tleskání křídel vybouchali nahorů a poté hluboký propad dolů. Krásná podívaná. Na otevřeném prostoru opravdu předváděli neskutečné věci. To byla další z věcí která potlačila můj holubářský chtíč a nutno podotknout že velmi silně. Nakonec jsem odvezl na 30ks chebských strak s tím že jsem jel ještě 15.9.2011 pro dalších 6ks a mněl jsem na rok 2012 připraveno 18 párů chebáčků. Asi tak za týden po návozu strak a dání fotek na stránky zvedám telefon a na druhém konci se mi představuje dnes už kamarád Miloš Lukáš. Dozvídá se odemně počet dovezených strak ale říkám mu že budu mít co dělat s jejich ukrmením v prvním roce podpořeném o  množství staváků. Nabízí mi krmení a podporu s tím že mu to poté vrátím v holubech. Což se hned v létě stalo.

Holubi se u mě adaptovali a dělali mi tady velkou radost. Stejně tak mi dělalo radost že mi je lidi chválili a líbilo se jim jakým způsobem straky létají. Myslím že část naší obce oživili. Na zimu, resp. na konci listopadu straky na dolní holubárně nechávám už na pevno zavřené kvůli dravcům. Bohužel jsem podcenil prevenci. Straky jsem nevakcinoval a to i po vzájemné debatě s panem Formánkem který mi sám zdělil že nikdy neočkoval a má je skoro 70let. Mávl jsem nad tím rukou a 25.12.2011 jsem pocítil krutou realitu, pád a bezmoc.Začalo to horním holubníkem u staváků kteří byli přeléčeni ,,avipestem“.Dnes vím že to bylo o ničem.U staváků došlo na tvrdou léčbu a zároveň s nimi probíhalo těmi samými léky přeléčení u strak. Můj opoždený dárek pod stromeček se na horním holubníku zastavil na čísle  - 36ks z 50ks! Nezůstal kámen na kameni ani z mých ale ani z kluka holubů. Říkal jsem si že když už se to stalo, tak aspoň že straky mi zůstaly. Jenže 10 den po přeléčení kdy se torzo osazenstva horní holubárny dává do hromady přichází totální bezmoc podpořená různými myšlenkami. Ano. Po přeléčení jsem nabral dojmu že straky jsou naprosto v pohodě a i jejich živelnost ve voliéře nenasvědčovala ničemu neobvyklému. Až 16.1.2012 po mém příjezdu z noční směny jsem zažil totální bezmoc a dá se říci že jsem to obrečel. První pálená holubice úplně vysušená. Na večer když jsem odjížděl byla plně osvalená, ráno peří a kosti. Obával jsem se nejhoršího a nato i došlo. Nakonec absolvovali chebáčci další driják a zastavilo se to až 28.1.2012 . Z 36ks mi zůstalo 5ks!! To byl neskutečný masakr.

Nevzdávám se a volám o pomoc Pepovi Zemanovi z nedalekých Nezabylic.. Jeho reakce a reakce jeho táty byla neskutečná. On samozřejmně o mých trablích věděl a průběžně jsem ho informoval. Během 10 dní kdy jsem vše videzinfikoval mi navezl chebáčky v počtu 5 párů. Neskutečná pomoc, nenechali mně s tátou bez holubů. Moc jim děkuji a zpětně musím říci že jsem jim velmi vděčný a myslím že i toto byl jeden z důvodů že jsme si s Pepíkem tak sedli a můžu sám za sebe říci že se z nás stali dobří kamarádi. Jeho holubi se zde adaptovali velmi rychle, v prvním roce jsem ale mněl se strakami problémy. Hodně mi procházeli budníky a některé páry z těch 7 které jsem měl pro tuto sezonu mi absolutně nic nedali. Nevím, ale samci od některých párů byli neskutečně temperamentní a stále honili holubice na páření. Poté nasedli, po pár dnech slezli a zase holubice snesla snůšku do druhé půlky budníků. I přezto se mi podařilo něco málo odchovat v sezoně 2012. V tomto roce se mi  ozívá ještě Vilda Holeček z Peček který mi sděluje že má také nějaké páry chebských strak červených. Mozaika se začíná pomalu skládat protože ihned mi dává telefonický kontakt na Karla Řetovského  z jížních čech a mně se zase trošičku lépe pracuje s vědomím že už nás je 5 (Formánek, Zeman, Potůček, Holeček a Řetovský)… dokonce se s Vildou začínáme bavit na téma klub chebské straky. Ano v té době plemeno, o kterém se už začíná mluvit jako o silně ohroženém a my se bavíme o klubu. Pravdou je, že jen díky panu Formánkovi a některým jeho už i nežijícím kamarádům za hranicemi naší země bylo plemeno uchováno. Tento velký dík se nedá ničím vyvážit! V létě se vypravuji  vlakem do Sokolova a odtud autobusem k panu Formánkovi. Vydal jsem se za ním po noční směně a už od silnice jsem koukal přez zahrady jestli tam ještě létají straky. Hned jsem seběhl dolů, pohledem zkontroloval holubník, usmál jsem se. Ihned se k němu deru na zahradu a přichází velké objetí. Ztěžka ale musím. Zděluji mu co mně potkalo a skoro ho chci až prosit o odpuštění ale on to bere s klidem a říká mi, to se nedá nic dělat, stane se. Já na něm vidím jak ho to mrzí.. Naše 3,5 hodinová debata se točila jen kolem strak abych poté nasedl na autobus a odebral se měrem domů plný dojmů a o dost chytřejší.

Během tohoto roku mi Miloš vštěpuje do hlavy že straky chová i př.Slepička a něco málo že jich od něj má i na zámku Toužetín. Takže se rozrůstáme a jsme v šesti.. Do sezony 2013 vstupuji s 8 páry cheb.strak a jsem v očekávání jestli se to u párů které sezonu před tím nevyváděli zlepší. Nemohl jsem ony páry roztrhnout kvůli příbuznosti. Proto byli ponechány ve stejném složení jako v roce 2012. Mohu s čistým svědomím říci že v roce 2013 už vše šlapalo jako švýcarské hodinky, obrazně řečeno.Vše si sedlo a i holubi kteří nenechali v předešlé sezoně holubice sedět se stali výbornými otci. Výletků přibívalo a tak šel export i do Toužetína. Od té doby počítám Miloše mezi nás a údajně má i př.Sousedík straky. To znamená že v této době roku 2013 jsme už v 8! U strak je stále hodně odpadu, padají zde i čistě bílý ale ty ihned odstraňuji z hnízd. Hodně bělokosých není také vyjímkou. Bohužel pomalu nám jde odstranění lomených očí a černých zobů.To je velký oříšek. Tvrdá selekce nelze preferovat protože to by asi moc strak nezůstalo.Do budoucna tomu asi bude zapotřebí ale to budou muset být jiné počty. Během tohoto roku ještě odváží př.Slepička celý chov pana Formánka na zámek Toužetín, pravděpodobně ze zdravotních důvodů po 71 letech s jedním plemenem!Tleskám…….navsteva-p.formanka-11.9.2011-033.jpg

Ke konci roku 2013 se rozvíjí hlavně díky př.Slepičkovi a Miloši Lukášovi diskuze z ÚOKCHH na téma uznávacího řízení chebské straky. Smutné je že do vzorníku se tlačí spousty renomovaných odborníků ale standart je postaven na českého staváka a s chovateli chebáčků nikdo nekomunikuje, nedostáváme možnost cokoliv připomínkovat. Nevadí, důležité je pro nás že se něco začíná dít! Ovšem tento standart se nám nezamlouvá.Rádi bychom menší korektury.

Rok 2014 začínám s 9 páry chebských strak. Sleduji jak se to bude vyvíjet dál okolo standartu a uznání plemene. První kroky  proběhly v lednu při výstavě ,,NÁŠ CHOVATEL“ v Lysé n/Labem. Myslím si že 20ks strak v různé kvalitě které vystavili př.Slepička, př.Zeman a př.Lukáš  udělali dobrou reklamu dosud neuznanému plemeni chebské straky. U klecí jsem zaznamenal spousty kladných reakcí a pozitiv. Bohužel už zde je mi jasné že jen tak k rozšíření nedojde. Nejlépe hodnoceného holuba předvedl př.Slepička a to v barvě černé. Na těchto stránkách už jste měli možnost zhlédnutí.

Pomalu jdeme do sezony a ze začátku máme problémy. Nepadají žádné straky, pouze bělokosy a bílý. Dokonce od černého páru z německých rodičů mi vypadlo první mládě bílé ale klasický štarvič s chocholkou. Bohužel jsem ho nezdokumentoval, rychle jsem ho vyřadil. Když mám  po 3 měsících jednu hezkou straku tak skoro začínám propadat určité skepsy ale vše se zlomilo v druhé polovině sezony a nakonec mám ,,aspoň“  6ks svých černých strak. Čekám na další zprávy ohledně kroků k chebské strace ze strany ÚOKCHH. V červenci jsem informován že proběhli další kroky a to ty, že byli zástupcům ÚOKCHH předvedeny straky v letu. Dalším krokem je vedení po stránce rodokmenů. Vše dostává na svá bedra Pepa Zeman,nutno podotknout že má momentálně nejlepší chov strak. O tom žádná!

V listopadu na celorepublikové výstavě v Lysé n/Labem drží vlajku naší lodi opět Pepík a na svého 1.0 černého v novošlechtění dostává po právu POHÁR! Straky mu posuzoval přímo př.Wieder a myslím že tento holub který stál celou výstavu v ukázkovém postoji s nafouklým voletem to obdržel po právu. Však byl také obdivován! No a v prosinci jsme se sešly na speciálce č.staváka kde opět byli straky předvedeny př.Zemanem a př.Slepičkou. Navíc z pověření ÚOKCHH  s námi na téma chebská straka jednal př.Krůta. Dá se říci že jsme spolu s ním ani já ani Pepík nenašli společnou řeč.Požádat klub č.staváka zdali by nás přijal pod svá křídla jako č.staváka s anglickou kresbou byhom neradi. O to nám nejde. Rádi bychom chebskou straku nebo třeba českého tleskače o kterém př.Krůta mluvil. I když asi by byla škoda mněnit již zavedený název. Je dobré že se ledy snad i hýbou a se strakou se někam začneme hýbat. Tak to byl pestrý rok 2014……………..

Do sezony 2015 vstupuji s kompletními 12 páry chebských strak a to především v barvě černé, červené a už i modré. Modré jsou původem od pana Formánka a z této krve mám obvzlášť velkou radost. Hlavně z toho že se mi sem vrátila.

 

Jinak od roku 2011 tvrdím že tady máme dva typy chebských strak. Probíral jsem to s Pepíkem a jsem rád že jsme se na tom shodli. Je to viditelné na Pepy holubech a na holubech původem od pana Formánka. Pepíka holubi jsou už prošlechtění, malinko podobní stavákovi i když ho tam nedává ale pana Formánka holubi na mně působí robustnějším dojmem. Širší hruď, vole není až tak podvázané.

Barevné rázy máme černé, modré, červené, žluté a pálené.Mněl jsem tady i hnědého samce a v modrých černopruhé a dokonce i hotové kapráče. Jedna holubička byla do stříbrna. Tak tohle jsou mé poznatky za necelé 4 roky s chebskou strakou. Ať z mého chovu tak ze sledování celého vývoje okolo straky.

                                                  Zdravím vás

                                Chovatel chebských strak  Bohouš Potůček